Tag Archives: partner

Ten pravý

Svěřuje se kamarádka kamarádce: „Je hodný, milý, umí naslouchat, umí mi poradit, má mě rád, stojí za mnou, obejme mě ve správnou chvíli, je mi s ním skvěle. Musím mu to konečně říct. Bude navždy mým nejlepším kamarádem.“

Anekdota nebo skutečnost? Jaký muž má vlastně u žen šanci? Hodný chlapec, drsňák, arogantní floutek, namakaný borec, tajemný zlý muž nebo někdo úplně jiný?

Kolikrát slyším z úst žen ve svém okolí, že ten „pravý“ by měl být hodný a milý, měl by mít rád děti, měl by umět naslouchat a měl by jim prostě rozumět. Ale jen co se stočí rozhovor k někomu kdo tato kritéria prakticky splňuje, tak se najednou preference mění. Z toho z koho byl před chvílí ideální partner je najednou bábovka a suchar, absolutně nezajímavý jedinec. Za to ten druhý to je chlap. Jezdí na motorce, je pohledný, svaly na něm jen hrají, nepotřebuje žádné sladké řeči, je to totiž drsňák. Že se kolem něj točí spousta dalších žen je přirozené, každá jej totiž chce. Ale za chvíli se opět debata stočí jinam. A najednou je idol ten tam. Takového za manžela žádná nechce. Vždyť by se nedokázal postarat o děti, pokud by je vůbec chtěl. A stejně by se pořád otáčel za kdejakou sukní, takovému se nedá věřit. A tak si kladu otázku, zda vůbec ženy samy vědí co chtějí. Jde jim o nevázanou zábavu nebo o spokojenou budoucnost? Chtějí obojí? Nebo ani jedno?

Znám spoustu manželských párů, které jsou spolu už celkem dlouhou dobu a žijí šťastně a spokojeně. Na rozvod tyto páry nepomyslely ani ve chvílích kdy jejich hádky bylo opravdu na ostří nože a táhly se nějakou dobu. Proč? Protože k sobě patří, nenašli by k sobě nikoho lepšího. A tak jsem se pídil po tom, jak to bylo u nich. Jak vypadali, jak se chovali a jak vystupovali tito mužové v době námluv a zda byli těmi vysněnými partnery. Popisy se velmi různily, každý z těchto mužů je jiný, originál, avšak všechny popisy se v jednom shodovaly. Nezáleželo na tom zda byl muž stejného věku nebo o kolik let byl starší či mladší. Žádného z nich nebylo možné jen tak zařadit do škatulky hodný chlapec, zlý muž, drsňák nebo frajer. Byli prostě sví. Nemuseli oplývat bohatstvím, nemusela okolo nich být aura strachu „ten by pro mě mohl být nebezpečný“, nemusely být tichými a ušlápnutými hošíky. Stačilo, aby se uměli chovat. Aby nenazvali dívku slepicí, či mnohem hůře, nemlaskali u jídla v restauraci nebo u rodičů, nechodili oblečení jako vandráci a aby projevili alespoň trošku citu a dívka tak poznala,že ji mají skutečně rádi.

Je tedy dnes opravdu doba až tak jiná? Budou se muži muset chovat podle předem daných scénářů a doufat, že si je odchytí zrovna ta, která tento typ zrovna upřednostňuje? Měli by se vůbec muži někomu přizpůsobovat? Nebylo by lepší kdyby byli opravdovými muži, těmi, kterým něco říkají rytířské hodnoty a čest je pro ně tou nejdůležitější vizitkou?

-tn- Obrázek

Napsat komentář

Filed under Uncategorized