Tag Archives: muž

Chce mě?

Nedávno jsem shlédl scenáristicky zajímavě pojatý oficiální videoklip zpěvačky Anii Wyszkoni k písni „Czy ten pan i pani“. Videoklip ani píseň posuzovat nebudu, ale dovolím si zamyslet se nad pár větami z textu písně.

V písni zaznívá: „Zda ten pán a paní v sobě našli zalíbení? Zda ta paní toho pána chce?“.

Zda ona chce jeho! Každý druhý „romantický“ film, ale také kniha či píseň, se točí okolo toho, zda ona jej bude chtít, zda on bude tím koho si ona vybere. Jsou slyšet hlasy některých žen, které si stěžují na to, že stále nemáme rovnost, kterou bychom mít měli. Ale přitom v těchto „pohádkových“ filmech, knihách a písních se vše točí okolo žen, muž je zde jen jakousi hračkou, která buď je nebo není akceptována. A podle toho ji též stihne osud, buď se stane oblíbenou hračkou nebo tou která se daruje na charitu či vyhodí.

Copak jsou muži opravdu takto snadno manipulovatelní? Kam se poděl instinkt lovce, který se nenechá zastrašit myšlenkami na to, zda by jeho kořist neměla být přeci jen raději ulovena a snědena někým jiným? Tedy alespoň do té doby, než ji sám zkusí ulovit. Ano, může mu utéct, dokonce jej může na útěku zranit. Ale nepatří to k rizikům lovu? Není právě ono nebezpečí úrazu a možnost neúspěchu tím, co činí lov tak skvostnou a oblažující zábavou. Jaký požitek by měl lovec, kdyby jeho kořist ležela na palouku a zdálky na něj volala „Haló, zde jsem. Tady, čekám až mě ulovíš!“? Jakou pověst by měl lovec, který loví jen zraněné kusy, které nekladou odpor, ale na zdravé a hbité, na ty, které by jej mohly ohrozit si netroufne a nepřiblíží se k nim ani na sto honů?

Copak se opravdu musí muž zaobírat tím, zda by o něj případně ona dívka mohla nebo nemohla projevit nějaký zájem? Není lepší ji oslovit a skutečně to zjistit. Ano, je zde risk možného odmítnutí, ale také je zde vidina možného úspěchu. Z každého úspěchu i neúspěchu se lze poučit. Nad každým neúspěchem přeci není třeba půl roku truchlit, abychom se možného neúspěchu tak báli.

Je pravda, že lovec se při lovu musí nějak chovat. Nesmí provádět hlouposti a chovat se jako blázen nebo hlupák. A to samé platí v kontaktu se ženou. Ale neřekl bych, že ženy jsou nebezpečnější než lovná zvěř. Jen málokterá na nás, jen tak bez důvodu, vytáhne nůž, pistoli nebo nějaké bojové umění. Takže oč horší jsou roztržená záda od medvědí tlapy nebo hrudník probodený jelením parožím od prostého odmítnutí?

Dle mého názoru je tím kdo loví, v milostné partii, muž. To zda kořist nakonec získá nebo ne je vedlejší, to patří k lovu. Ale důležité je, aby se muž sám nestylizoval do role kořisti. Jedno přísloví praví „sedávej panenko v koutě a nenajdou tě“. A je mnohem smutnější, když onou panenkou v koutě je muž. (Nebo již mužem není?)

-tn- Obrázek

Napsat komentář

Filed under Uncategorized

Ten pravý

Svěřuje se kamarádka kamarádce: „Je hodný, milý, umí naslouchat, umí mi poradit, má mě rád, stojí za mnou, obejme mě ve správnou chvíli, je mi s ním skvěle. Musím mu to konečně říct. Bude navždy mým nejlepším kamarádem.“

Anekdota nebo skutečnost? Jaký muž má vlastně u žen šanci? Hodný chlapec, drsňák, arogantní floutek, namakaný borec, tajemný zlý muž nebo někdo úplně jiný?

Kolikrát slyším z úst žen ve svém okolí, že ten „pravý“ by měl být hodný a milý, měl by mít rád děti, měl by umět naslouchat a měl by jim prostě rozumět. Ale jen co se stočí rozhovor k někomu kdo tato kritéria prakticky splňuje, tak se najednou preference mění. Z toho z koho byl před chvílí ideální partner je najednou bábovka a suchar, absolutně nezajímavý jedinec. Za to ten druhý to je chlap. Jezdí na motorce, je pohledný, svaly na něm jen hrají, nepotřebuje žádné sladké řeči, je to totiž drsňák. Že se kolem něj točí spousta dalších žen je přirozené, každá jej totiž chce. Ale za chvíli se opět debata stočí jinam. A najednou je idol ten tam. Takového za manžela žádná nechce. Vždyť by se nedokázal postarat o děti, pokud by je vůbec chtěl. A stejně by se pořád otáčel za kdejakou sukní, takovému se nedá věřit. A tak si kladu otázku, zda vůbec ženy samy vědí co chtějí. Jde jim o nevázanou zábavu nebo o spokojenou budoucnost? Chtějí obojí? Nebo ani jedno?

Znám spoustu manželských párů, které jsou spolu už celkem dlouhou dobu a žijí šťastně a spokojeně. Na rozvod tyto páry nepomyslely ani ve chvílích kdy jejich hádky bylo opravdu na ostří nože a táhly se nějakou dobu. Proč? Protože k sobě patří, nenašli by k sobě nikoho lepšího. A tak jsem se pídil po tom, jak to bylo u nich. Jak vypadali, jak se chovali a jak vystupovali tito mužové v době námluv a zda byli těmi vysněnými partnery. Popisy se velmi různily, každý z těchto mužů je jiný, originál, avšak všechny popisy se v jednom shodovaly. Nezáleželo na tom zda byl muž stejného věku nebo o kolik let byl starší či mladší. Žádného z nich nebylo možné jen tak zařadit do škatulky hodný chlapec, zlý muž, drsňák nebo frajer. Byli prostě sví. Nemuseli oplývat bohatstvím, nemusela okolo nich být aura strachu „ten by pro mě mohl být nebezpečný“, nemusely být tichými a ušlápnutými hošíky. Stačilo, aby se uměli chovat. Aby nenazvali dívku slepicí, či mnohem hůře, nemlaskali u jídla v restauraci nebo u rodičů, nechodili oblečení jako vandráci a aby projevili alespoň trošku citu a dívka tak poznala,že ji mají skutečně rádi.

Je tedy dnes opravdu doba až tak jiná? Budou se muži muset chovat podle předem daných scénářů a doufat, že si je odchytí zrovna ta, která tento typ zrovna upřednostňuje? Měli by se vůbec muži někomu přizpůsobovat? Nebylo by lepší kdyby byli opravdovými muži, těmi, kterým něco říkají rytířské hodnoty a čest je pro ně tou nejdůležitější vizitkou?

-tn- Obrázek

Napsat komentář

Filed under Uncategorized