Nedávno jsem shlédl scenáristicky zajímavě pojatý oficiální videoklip zpěvačky Anii Wyszkoni k písni „Czy ten pan i pani“. Videoklip ani píseň posuzovat nebudu, ale dovolím si zamyslet se nad pár větami z textu písně.
V písni zaznívá: „Zda ten pán a paní v sobě našli zalíbení? Zda ta paní toho pána chce?“.
Zda ona chce jeho! Každý druhý „romantický“ film, ale také kniha či píseň, se točí okolo toho, zda ona jej bude chtít, zda on bude tím koho si ona vybere. Jsou slyšet hlasy některých žen, které si stěžují na to, že stále nemáme rovnost, kterou bychom mít měli. Ale přitom v těchto „pohádkových“ filmech, knihách a písních se vše točí okolo žen, muž je zde jen jakousi hračkou, která buď je nebo není akceptována. A podle toho ji též stihne osud, buď se stane oblíbenou hračkou nebo tou která se daruje na charitu či vyhodí.
Copak jsou muži opravdu takto snadno manipulovatelní? Kam se poděl instinkt lovce, který se nenechá zastrašit myšlenkami na to, zda by jeho kořist neměla být přeci jen raději ulovena a snědena někým jiným? Tedy alespoň do té doby, než ji sám zkusí ulovit. Ano, může mu utéct, dokonce jej může na útěku zranit. Ale nepatří to k rizikům lovu? Není právě ono nebezpečí úrazu a možnost neúspěchu tím, co činí lov tak skvostnou a oblažující zábavou. Jaký požitek by měl lovec, kdyby jeho kořist ležela na palouku a zdálky na něj volala „Haló, zde jsem. Tady, čekám až mě ulovíš!“? Jakou pověst by měl lovec, který loví jen zraněné kusy, které nekladou odpor, ale na zdravé a hbité, na ty, které by jej mohly ohrozit si netroufne a nepřiblíží se k nim ani na sto honů?
Copak se opravdu musí muž zaobírat tím, zda by o něj případně ona dívka mohla nebo nemohla projevit nějaký zájem? Není lepší ji oslovit a skutečně to zjistit. Ano, je zde risk možného odmítnutí, ale také je zde vidina možného úspěchu. Z každého úspěchu i neúspěchu se lze poučit. Nad každým neúspěchem přeci není třeba půl roku truchlit, abychom se možného neúspěchu tak báli.
Je pravda, že lovec se při lovu musí nějak chovat. Nesmí provádět hlouposti a chovat se jako blázen nebo hlupák. A to samé platí v kontaktu se ženou. Ale neřekl bych, že ženy jsou nebezpečnější než lovná zvěř. Jen málokterá na nás, jen tak bez důvodu, vytáhne nůž, pistoli nebo nějaké bojové umění. Takže oč horší jsou roztržená záda od medvědí tlapy nebo hrudník probodený jelením parožím od prostého odmítnutí?
Dle mého názoru je tím kdo loví, v milostné partii, muž. To zda kořist nakonec získá nebo ne je vedlejší, to patří k lovu. Ale důležité je, aby se muž sám nestylizoval do role kořisti. Jedno přísloví praví „sedávej panenko v koutě a nenajdou tě“. A je mnohem smutnější, když onou panenkou v koutě je muž. (Nebo již mužem není?)